Nikdy si nedávejte vycpat svého psa

Moji milí ...

2008-08-25T23:45:00.002+02:00

v nejlepším se má přestat ne ? Tak já Vám všem přeji jen plno krásných, jedinečných a šťastných dnů Vašeho života, děkuji za Vaši pozornost, jenž jste mi věnovali a možná někdy nashledanou. Na jiném místě, na jiné adrese, v jiný čas. Bylo to fajn, děkuju a ještě jednou ... Sbohem :)

O tom, jak jsme byli stanovat I.

2008-07-28T19:16:00.007+02:00

No jo, trávit čas s kamarády je fajn věc. I když si někdy lezete na nervy, je to prostě fajn. V podstatě to je nejen zábavnej proces ale taky zkouška zodpovědnosti. Neustále se všichni navzájem hlídáte, plánujete, nacházíte kompromisy ... no a nebo si navzájem vyhrožujete fyzickou likvidací...
Naše stanování začalo u Alberta. Tam jsem zjistili že včerejší domlouvací schůzka byla naprosto k ničemu, jelikož jsme se stejně dohadovali o tom, co jsme nepromysleli. A že jsme nepromysleli skoro nic. Vedro bylo k padnutí. Některé lidi děsila moje podprsenka, která se mi houpala jako skalp na opasku. Jedno dítě se do ní omylem zamotalo. Sprintovali jsme na autobus, který jsme stihli silou vůle. Vedro bylo stále na padnutí. Autobus jel do pár minut vzdálené vesnice, kde má moje exspolužačka chatu okružní jízdou. Patrně se snažili navodit příjemnou atmosféru hned začátkem pobytu.
Když jsme se rozkoukali, postavili jsme stan a konečně si sedli. Hráli jsme spousty divných her včetně podivné UNO, při které J. nedával pozor a sváděl to na nás. Potom jsme si sedli k ohni, navečeřeli se otevřeli piva, vodku a sangrii a povídali si. Každý ví, že se pije s Mírou. A tohoto závazku jsme dostáli, Míra byl přítomen. Potom J. napadlo obvolávat kamarády, kteří na tom nebyli o nic líp než my. Byl přeci pátek. Tak rozhovor vypadal takto:
R: Ahoj, co děláš ?
F: Ahoj, hraju šipky
R: Hezký, no a jak se máš ?
F: Jo mám se dobře, ale už mě ten kulečník nebaví, co ty?.
R: Vždyť si řikal, že hraješ šipky...
F: Ale nene ...

Taky jsme se byli v noci koupat ve vzdáleném jezeře. Bylo to za tmy, nechtěli jsme raději vědět, jak voda ve skutečnosti vypadá. Ale jo byla to sranda. Spát jsme se toho dne dostali ve čtvrt na pět ráno. Spali jsme sotva do sedmi a já s Mírou jsem to později - po snídani znovu zabalili do rozpouštějícího se stanu ...

Miluj bloga svého

2008-07-23T00:51:00.003+02:00

Až teď, kdy jsem náhodou narazila na blog svojí spolužačky mi došlo že:
Miluju blogy, miluju blogy naše i cizí. I ty, kde rozumím každému třetímu slovu. Miluju čtení vašich příběhů, psaní mojich zážitků. Miluju v pokoji tmu a klid, když den co den projíždím oblíbené i náhodné blogy. Miluju postřehy tolika odlišných lidí, kteří se potkali při stejné činnosti.

Neumím si to bez blogů představit, beru je jako samozřejmost včedního dne stejně jako kartáček na zuby. Je to rituál, který se nikdy nezprotiví. Miluju blogy barevné, černé, tečkované, pruhované, ale hlavně psané rukou lidí, kterým nejde jen o první místo v bleskovce. (Ne)obyčejné blogy ze života (ne)obyčejných lidí jsou to nejkvalitnější čtení kterého se mi dostává ... jsem závislá

Opálení zdarma

2008-07-21T01:05:00.003+02:00

Už nikdy nebudu zlá na F., i když si to za svoje řeči občas zaslouží. Nicméně za to nestojí ten jeho pohled. Vždyť každej sme nějakej, co bylo je už dost dlouho za náma. Ted už se aspon nechceme zabít, jakmile se vidíme - což je úspěch z jeho strany velkej, smích.
Ale Z. mi vyprávěl jednu směšnou věc, co se mu ted stala. Přišel do obchodu a viděl dvě hezký slečny jak si vybíraly nějaký tělový mlíko. Když přišel k nim, viděl na tom obalu hezkou opálenou slečnu, tak ho napadlo, že by ušetřil za solarko. Nakoupil si dokonce i do zásoby. Přišel domů a celej se napatlal. Za deset minut se s nepříjemným pálivým pocitem odebral do koupelny, že to ze sebe smyje. A celá pointa tkví v tom že: podíval se do vody a vidí - smyl ze sebe snad všechny chlupy, co na sobě měl. No depilační krém si klidně může splést i 30ti letej chlap, že jo. Smích.

19. července

2008-07-19T23:40:00.003+02:00

na co jsou mi krásný zážitky, když teď je mi špatně ...

welcome to home, bejbe

2008-07-14T09:53:00.003+02:00

No, nikdy jsem si nemyslela že moje rodina bude normální ... a ted se to opravdu potvrdilo. Dělat nějaký závěry posledního týdne snad ani neni potřeba, stejně jsem doma tak trochu na tajno.

Děda: "No, sice jsme nic nenašli, ale ke cti nám slouží, že jsme se neztratili."

Dočetla jsem konečně knihu od Ivana Krause, takže jsem splnila první prázdninové předcevzetí. Taky jsem se úspěšně prokousala přes článek o Baracku Obamovi, který mi ze začátku dával docela zabrat, ale nakonec jsem (po 3. přečtení) pochopila ten jeho volební systém. No jo, bylo to už kolem jedenácté večer, takže mám alespon nějakou výmluvu na moje snížené logické vnímání. Takže bych poslední dny hodnotila jako úspěšné...

Hořkej acylpirín ...

2008-07-05T15:37:00.003+02:00

Včera celý večer strávený na sodovce, tak nikdo nechápal. Ale mě bylo fajn. Takový svěží pocit, nebudit se ráno s kocovinkou.
"Znal jsem každou dýzu byl jsem tvrdej ale fér ... to bejvávaly časy, to jsem každou holku chňapZ
vyfoukaný vlasy, všech diskoték král, byl jsem rakeťák - rakeťák príma rakeťák" speciálně pro Honzu. Tak to jsme si nemohli nechat ujít a všichni na parket.
A nejhorší na tom je, že tam chodí většina přátel... takže ted budu za diskodívku. Smích. Řekla bych tomu pernej pátek...
Zrovna když je státní svátek, někam bych vyrazila. Mezi lidi, myslím ale že na ten večerní metalovej koncert či co to je nemám dostatek sil. Si prostě nevyberu...

Ten rádoby DJ měl fakt nádherný oči ....

už to bude, už to bude

2008-06-20T08:23:00.003+02:00

...pomalu za mnou. První rok utekl jak voda, to je jasný a strašně ráda to všem řikám. Netřeba se však obraceti zpět: "co bylo už není, zítra se všechno změní" ... to sem teda zvědavá.
Jedeme na třídní výlet. Někteří by to nesprávně nazvali třídní chlastačkou. Ale ono je to vlastně v podstatě uplně fuk, jde o to s kým tam budu, že. Jen mě unavuje představa, že dneska večer se nevyspím ve svojí posteli.
Abych nezapomněla, je tu jeden pozdrav na přání: ZDRAVÍM TĚ, MILÝ OTTO ! :)
Jinak mé vyhlídky na prázdniny nejsou nijak moc růžové. Za 3 týdny, touhle dobou budu omdlývat nudou někde na chatě ( protože moji prarodiče vůbec nejsou tak moderní, jako ti Andie ) a budu se snažit zregenerovat síly.
Jinak máme dva nové přírustky do rodiny. Zde: A ten druhý, jelikož původní odešel už do věčných lovišť, tak přišel jeho nástupce. A musím podotknout, byla to láska na první pohled

Tak tedy zdar a sílu, najdeš v mase (jak říká drahý J.)

O chlapech, egoismu a Adéle feministce

2008-06-13T17:24:00.004+02:00

Vyhrála jsem zase banán. Měla bych vyhrát dva, protože bych si je zasloužila. Vůbec nejsem sobecká. Ale prý už je pozdě. Prý mě nesnáší. Jeho problémy na mojí hlavu, že ? Kdybych se takhle ego-ego-egoisticky chovala ke všem, měla bych ted o rádoby problém míň. Tady je aspoň vidět, že chovat se správně neni vždycky správný. Smích.

Pokud máte chuť ptát se, a já vím že máte chuť - ptejte se. Já už dokonce vím, na co se chcete zeptat. A tady je má (vlastně odpověď patřící A., nicméně nebo spíše právě proto - mnoho úvah vyvolávající) odpověd: Chlap? Chlap je jedna velká a přebytečná věc v životě ženy. Ano. A další chytrá věta od A: Za tramvají a za klukem se nikdy nehoň. Za 10 minut je tu stejně další. (Všímáte si, jak je A. chytrá ? ...a taky trochu feministka.Smích )

Dneska večer se bude (a teď použiji výraz dnešních kůl náctiletých ) káááálit ! "Bude to kalba jak sviňa, naprosto nejvíc moc si to tam dáme". Převedno do mluvy nás ostatních - Přijedou mé spolužačka z OA a jdeme si sednout ke sklence Kolalokova nápoje (that means Mochito) , zdrbat všechny a všechno a dostat se na uplné dno dnoucí, na tu úroveň cool-piček, jimiž je naše město neprůstupně obsazeno. A víte co, užijeme si to !

Je to hardcore

2008-06-10T21:20:00.003+02:00

Prázdniny už na mne mávají, mám je na dohled a to se na mojí psychice a fyzičnosti dost odráží. Prostě a jednoduše řečeno, zavřela jsem o tři týdny dřív, než bych měla.
Nikdy nedávejte na rady A., která tvrdí, že cítí v kostech, kterou ulicí máme jít. Ale byla sranda. Táhly jsme se směrem parku a potkaly šilhající existenci "Čau holky" *SMÍCH* ..."a nejhorší na tom je, že nevim na kterou z nás se díval." *ROFL*
Asi to bude počasím (neustále něco svádím na počasí) ale s nikym jsem už dlouho nevedla pořádný rozhovor o "něčem". I. se vrátil z Englandu, tak jsme se sešli. Šla jsem jako obvykle pozdě, ale I. taky, takže jsem přišla vlastně v čas. Moc zábavy s ním nebyla. Půl hodinu mluvil o tom, jestli pojedeme na výlet, a nechtěl změnit téma. Potom o tom, že jsem na něj zlá a ironická a že prý jenom na něho. Tak jsem si to kafe dopila jak nejrychleji to šlo, oznámila jsem že do sedmi musím být doma a těšila se až odejdem. Potom začal narážet na to že mě má rád, jinak než všichni moji kamarádi. Prý mnohem víc. Ale vzhledem k tomu, že z předchozí zkušenosti o výletě ("Já s tebou na výlet nepojedu" "Špatná odpověď. Tak kdyže pojedeme na ten výlet?") jsem bleskurychle vypátrala v paměti historky, které jsme zažila se svým rádoby přítelem a domů jsme se dostala ještě před sedmou. Nelžu, když si ti lidé vyloženě nezadělávaj na to, abych to udělala...

dnes je Mezinárodní den dětí

2008-06-01T19:58:00.002+02:00

... čímž se vysvětluje, proč jsou všichni tak maximálně...jak to jen říct ... sexuálně aktivnější :D ... Ale i přesto, dnešek jsem si opravdu užila. Vlastně se zatím nic nezkazilo, i přs to obrovský dusno venku.
A hlavně - dneska jsem byla svědkem jedné opravdu, opravdu podivné události. A to ... Honu na ptáka. Dále netřeba rozebírat ... radši.

Život je krásnej :)

2008-05-31T22:02:00.003+02:00

Někdy člověk dojde k vyjasnění naprostou náhodou. Asi by to mělo bejt jiný, jenže člověk si prostě to jakej má život nevybere. Tím jsem chtěla říct, že na tom, že "věci jsou jednoduchý, jen lidi je dělaj tak složitý" fakt něco bude.

Forrest Gump: "Víš, proč jsem tak dobrý kamarádi? Protože si vzájemně pomáháme"

Děkuju ti Adi

2008-05-30T22:55:00.002+02:00

Seděla u otevřeného okna, nohy na parapetu. V ruce měla cigaretu a zasněně se dívala do dálky a pozorovala blikající hvězdy. Čekáte pointu ? Tak to čekáte asi trochu moc :D

geg

2008-05-29T18:35:00.002+02:00

Márci (učitelka ekonomie): Čemu se smějete Iveto ?
I: Ona má dávivý kašel !

(smích)

Do you remember ?

2008-05-25T16:54:00.003+02:00

Je vám zima ?

Květnová krize

2008-05-21T15:23:00.002+02:00

Jsem nesnesitelná a moc dobře to vím. Tohle je dobrý nebrat jako moje stěžování si, spíš jako varování. Neni mi dobře, ve škole se na mě všechno valí a mám tendenci pokazit uplně všechno naco šáhnu. Navíc, aby toho nebylo málo, ozvalo se zranění z války. Tak to kecám, ale začalo mě bolet koleno ... na všechno/všechny kašlu a radši sem sama, protože sem protivná a zbytečně vyvolávám hádky. Zase mě to přejde, jen mějte trpělivost drazí přátelé. Prostě se mi nedaří ani setina z toho co by se alespon dařit mělo ... Ale jak řiká A. "Bude zase líp"

naživo ... Lifehouse

2008-05-13T16:26:00.002+02:00

Utíká to..

2008-05-13T16:04:00.005+02:00

Polovina května je tu :)
Vyhrála jsem banán a nesnáším pondělí. A úterý. Vlastně ani středu. Zítra máme ve škole nějaký požární cvičení a prevence. Budeme foukat do Anduly, už je mi to jasný. Moje zážitky s první pomocí nejsou a asi ani nikdy nebudou nijak valné. Jediný co s přehledem umím je stabilizovaná poloha. Kdysi jsem na jedné dopravní soutěži měla ošetřit zlomenej prostředníček... Dlahy jsem dala obráceně, zapomněla jsem mluvit na zraněného (i když pochybuju, že ten co si zlomí prst potřebuje hrát AZkvíz) a navíc ten zdravotník- byl fakt kus chlapa. Fajn způsob jak se ztrapnit. Prostě noční můra. Tím jsem chtěla říct, že takovéto akce nemám v lásce a jsem zvědavá, jak to bude zítra probíhat. Jsem na to upřímně zvědavá. Ale stejně je obdivuju. Nedokázala bych tuhle práci dělat.

Viděla jsem nedávno film: Když si Chuck bral Larryho. Taky z hasičského prostředí. Smích. Je to blbost... ale pokud nechcete film, který ve vás probudí tisíce různých pocitů, na odpočinek je to fajn komedie :)

Larry: Vidíš to, kam se hrabe Travolta ! Chuck: Gayové sou dobrý tanečníci, to je snad zákon nebo co !

Zpověď "drsný" osmnáctky

2008-05-02T23:46:00.002+02:00

Dneska, při hádce s rodiči, uvědomila jsem si, jak moc podobné chování mám vůči nim se člověkem z předešlého článku. Vyděsilo mě to. Je ale pravda že s rodiči jsou hádky jiné, než s ostatními a dost často se v hádkách s nimi chovám naprosto jinak než s kterýmkoli jiným člověkem. Přesto však, i když si s dotyčným momentálně lezu pořádně na nervy, vzpomněla jsem si na to, kolik jsme si toho řekli (a nejen toho). Věděl toho o mě víc než hodně. Jednoho dne jsme se s ním, zdánlivě šťastným bavila... Působil optimisticky, jako každý den. Najednou však prohodil, zdali by mi mohl něco ukázat, že to potřebuje. Že mi věří. Měla jsem tenkrát pocit, že ho znám po všech stránkách. Když jsem dočetla nevěděla jsem, co říct. Jakobych objevila 13. komnatu tam, kde jí nečekám. Vždycky působil tak vyrovnaně, tak pohodově. Řekl, že ví, že působí dost směšně, kvůli tomu co napsal. Ale i kdyby to byla pravda, já to tak nebrala. První věc, která mne tenkrát napadla, byla "děkuju". Moment překvapení neselhal a najednou se mi pěkně "drsnej a hustej" , tenkrát skoro dospělej, kluk proměnil před očima v něco co jsem začala vnímat uplně jinak.
A proto, chtěla bych se s těmi, kdo mají chuť číst dál, o to co se mi tenkrát dostalo do rukou podělit. O to jaký - dnešní rádoby drsňáci -umí být citlivky :

Nevím, čeho chci dosáhnout tím že to všechno napíšu, ale potřebuju to ze sebe dostat, řečí to nejde.

Proč když se člověk zamiluje, chová se jako největší debil ? A proč jak se člověk rychle zamiluje, tak ho to stejně rychle zase přejde? Ale abych se dostal k tomu, proč takhle bezdůvodně píšu.

Byl srpen, znal jsem jednu slečnu, se kterou sem si hodně rozuměl a všechno bylo fajn. Slepý a hloupý, doufal jsem, že by nám to mohlo vyjít. Jenže slečna si vybrala jinde a tak jsem to tedy nechal plavat, přijal skutečnost.

Za 14 dnů se ozvala a chtěla to vyřešit. Nechápal jsem co chce řešit, vše bylo jasný. Měl jsem jí rád, ale respektoval její rozhodnutí. Čin dal čin, slovo dalo slovo a do týdne jsme byli spolu. Zažil jsem jedny z nejkrásnějších týdnů v životě. Potom, z ničeho nic, přišla jedna hádka za druhou. Nechtěl jsem se hádat. Jediný pozitivní – snad jen to usmiřování. Kdybych si mohl vybrat, vybral bych si jiný protějšek. Věděl jsem jak se chová, věděl jsem jak moc je nespravedlivá. Jenže nemohl jsem jí opustit. a přišlo to, čemu jsem se asi nemohl vyhnout - podvedla mě. Jak rychle to začalo, tak rychle to skončilo. Neměli jsme toho moc společného, každý jsme jiný. Ze začátku to vypadalo že si ale velmi dobře rozumíme. Chtěla přítele, který s ní bude trávit všechen čas. Tohle já neuměl ani jí to nemohl dát. Měl jsem i jiné zájmy. Přesto jsem omezil kamarády, všechno šlo stranou abych mohl být s ní. Rozešli jsme se, ale do dalších vztahů mi dala hodně zkušeností, hodně mě naučila.

Čas utíkal poměrně rychle. S kamarádkou jsem pořádali filmové večery, kde jsem se seznámil s jinou slečnou.

Byla milá, na první pohled mne zaujala. Pamatuji si, ten den. Flákali jsme se večerními ulicemi, pošťuchovali se a házeli po sobě sníh. Byla krásná, spontánní. Když z ničeho nic přišla, políbila mě, nechal jsem si to s radostí líbit. Když o něco jde, pamatuju si každej detail. V mp3 mi hrála písnička Pixie – Shock 40 minuta, 22 vteřina. Byl to fajn vztah. Ale čím déle jsme spolu byli, tím méně na mě měla čas. Než jsem jí stačil vysvětlit, že to chápu, řekla, že se radši rozejdeme. Byl jsem zvyklý, rozejít se pro pádnější důvod, možná i zvyklí na to, že žádná ze slečen neměla odvahu říct mi to pořádně do očí, vždy to řešili jen pomocí telefonů. Velmi neosobní, ale na jednu stranu i praktické. Člověk, který se rozhodne takový fakt přijmou okamžitě, nemá problém s utajováním emocí, protože zpravidla zaleze někam do kouta a čeká. Temperament a chytrost této slečny byly ovšem daleko za tím, co jsem dosud poznal. Mezi 4 očima se věci snáší mnohem hůř. Beze slova jsem se otočil a odešel. Možná čekala že něco řeknu, navrhnu kamarádství. Nešlo to. Byl jsem postaven před hotovou, přitom zcela běžnou věc, bez možnosti řešení. Na světě se denně rozejdou spousty lidí. Přátele, kteří znají mne i mou povahu, chápou. Nad takovými to věcmi přemýšlím víc než je zdrávo, potichu doma. Trápí mě to víc, než je potřeba, řekl bych. Teprve teď ale poznávám ty opravdové přátelé. Ti kteří přijdou, zavolají, napíší a ptají se, jak mi je. Zatěžuje je tím, mají svých starostí mnoho a ze slušnosti odpovídají, že jim to nevadí. Ale jednou, když budu moci, pomůžu jim. Nikdy nezapomenu co pro mě dělají. Děkuju Vám ...

I upřímnost se cení

2008-04-27T01:37:00.004+02:00

Měla jsem v úmyslu rezepsat se trochu o tom našem zevlovacím pátku. Nemyslím, že bychom to přehnali (smích). Nejvíc moc bylo, jak I. chytla smích a padla na silnici. A já padla už v deset večer. Jo ta vodka byla taková...desinfekční :D ... Příště bouchaná tequila nebo líp Armagedon.Smích.
Ale jak se ten večer včerejší povedl, ten dnešní (vlastně už ráno) se hezky pokazil(o). Sem mrcha.Smích. Jak říká I. jsem trochu ledová. Některé extramistický kecy jistejch lidí, mi fakt lezou krkem. Ne, spíš mrzí. Vydžim hodně, protože vim jak to myslíš, protože tě nějakej ten pátek znám a znám tvoje nálady, že když něco řekneš, za minutu už tě to mrzí. Znám tvojí náladovost i nestálost. Ale říct, že je tohle všechno přetvářka. trochu smích. Proč se některý 18ti letý chovaj jak 4letý, kterejm vzali stavebnici ?

Tak co, jak já s oblibou říkám (převzato od X.): Zavolejte mi, až změní názor nebo až bude mrtvý.

Vzpomínková

2008-04-21T18:37:00.003+02:00

Díky Osobě jsem si vzpomněla na tohle

Tu písničku jsem milovala, snad jí ještě mám někde na kazetě. Pamatuju si, že ta kazeta měla červený obal, myslím...

Mrká na mně třešněmi
kouká na mně višněmi
i když ji mám tolik ráda
rozdělím se - se všemi

Vtip sem, vtip tam ...

2008-04-21T18:28:00.003+02:00

Nemám ráda rádoby zpěv Leoše Mareše. Ale říkejte si co chcete, jako moderátor je dost dobrej. Líbí se mi jeho mluvení, vtipy. A připomíná mi jednoho mého kamaráda. Je mi mnohem sympatičtější jeho styl moderování, uvolněný, přitom stále slušný, než styl moderátorů starších, kteří suše oddatlují týdny připravovaný text....

...

2008-04-13T18:09:00.002+02:00

Jsem na prázdninách

S pozdravem Váš blog

Plodný víkend aneb za tohle nás určitě zavřou

2008-04-06T00:57:00.004+02:00

"už sem městem projížděl 150, ale za tohle nás určitě zavřou"
... Jdoucí a řvoucí v 11 hodin večer + dokonalý herecký výkon: "Méďové, skáčou jako míčky gumové"; "Oh, say can you see, by the dawn's early light, what so proudly we hailed (...) "

V pohodě den, jo... možná mě trochu děsí, že to bylo až tak moc v pohodě.
Občas mě udivuje, že dělám věci tak, jak mě napadne, bez dalšího promyšlení a pak to takhle dopadá.Smích.

A:(na kluka ve vojenskym): "Za a) airsoftař za b) paintballista a za c) ... hmmm ... za c) utekl z Iráku!"

R:"Vždycky když jdeme tudy vzpomenu si na to želé ...
B:"Želé-metal"

R: Dneska musim do pujčovny sexuálních pomůcek a pornografického materiálu ...
I:(Zděšeně): "Kam to jdeš, bože !"
R: "Do videopujčovny ... "

M: "Jo a ještě mi řekl něco, co já už stejně dávno věděla ..."
R:"On je gay ??!?"

Hele věděli jste, že jsou i EMO smajlíci do ICQ ! :D To je tak...tak ... EMOtivní ! :D (kristepane ! )

Emo smajlíci

Vim, že nic z toho nedává smysl, já jen ... nechtěla bych na tenhle den zapomenout ... pozor ani neni 22. ! :D

Domestos rulezzz

2008-03-24T13:59:00.002+01:00

"Zejtra si jdu koupit UV lampu..."
"Na co?"
"Abych viděl bakterie... "

A venku sněží a sneží a sněží ...

2008-03-24T13:29:00.006+01:00

Mám chuť napsat zase jeden rádoby zdrcující článek, ale nějak nemám slov. Kolem se poslední dobou dějou moc divný věci. 22tý, krizový den každého měsíce opět nezklamal ale co, aspoň byla sranda.
Byla jsem včera s A. na kulečníku. V pátek jsme taky byly na kulečníku a ve čtvrtek překvapivě ne. Já s A. ted trávim většinu času, což si musim jedině pochválit, protože je to opravdu sranda. Taky jsme byly v sobotu v Praze na výstavě 1DEN v ČR.
Přišlo jaro, akorát někde zapomnělo kufry s hezčim počasím. Vždyť už je půl roku zima. Nesnášim zimu.
Asi seberu veškerou svojí odvahu a pujdu si zabruslit na Ostrov. Doufám, že někde neumrznu :D
A zejtra zase do školy. A ted 27 dní v kuse, bez nějakýho volna navíc, krom víkendů. Krutá realita. Ale už se nám to krátí. P. vyslovila naději, že prázdniny budou fajn. V zápětí však začla opakovat, že je to vlastně jen 8 týdnů. JEN 8 týdnů. 8x7, prostě jen 56 dní jako kompenzace za těch 10 měsíců jí příde nedostačující. Od ted tomu řiká Malé prázdniny.

A: "Já sem blázen..."
R:"Jo na stupnici od 1 do 10, 15 pro tebe jako největšího blázna ... "

P:"A co je to jako ta parta Didlinek...?"
R:"parta dilinek, co jinýho ... "

A: "Víš co, to je tak důmyslný. Protože on je takovej ...jak to jen říct...niterní ....
R: "Prosím?"
A: "Prostě taková kunda... "

A: "A to tam jako budete šuk ... šupat?"

H: "Jak dělá Zebra ?"
R:"No přece Zíb Zíb..."
H:"A jak dělá Jirka?"
R:"Já se vám na ty pomeranče můžu vysrat!"

Jeden svět

2008-03-14T22:49:00.002+01:00

aneb umlčte tu písničku:

www.jedensvet.cz

"...přesně tohle fakt nesnášim...prostě lidi popíraj věci který sou naprosto jasný a věřej ideálům který vedou jenom ke konfliktům" [M.]

Doporučuji dokumentární film NAZI POP STAR, pro ty, co mají možnost ho vidět ...

My first, my last, my everything

2008-03-07T22:09:00.002+01:00

Znáte někdo Barryho Whitea ? (sakra nemám ponětí, jakse to skloňuje :D ) dneska sem byla s A. večer na kafi a hráli Piškotovu píseň...jo a znáte Piškota ? Já myslim, že kdo dřív pátek večer sedával u čt1 určitě zná ...

Vážně je to fajn, fakt

2008-03-06T20:53:00.002+01:00

A hned po ránu jsem se pořádně zasmála. Zdál se mi totiž docela zvláštní sen a když jsem si ho tak zpětně promítala, musela sem se smát. Navíc jsem přežila školu bez větší újmy na zdraví i přes zkoušení z ekonomie. Troufám si říct, že tohle je jeden z nejsvětlejších dní poslední doby. Odpoledne s Š. na kafi, shodly jsme se, že některé lidi nemůžeme opravdu vystát. Třeba L. ta mě dneska tam vytáčela, ta její neschopnost cokoli zařídit sama a věčný stěžování, že si přijde nesamostatná. Ale že by pro to něco udělala ?

"Tak my už půjdeme, ahoj"
"Nechoď nikam, prosím"
"Ale jo jdu, už musím, měj se"
"Proč tu nechceš bejt se mnou"
"Protože tě nesnášim"

I. o mě řiká, že sem někdy moc upřímná, ale co si budeme nalhávat, zase tak moc ne, jen někdy sem líná vymejšlet a řikat, co neni pravda, nepomůžu ani sobě ani jinýmu. Ale hlavně sem líná vymejšet si. Smích.

"Cože, proč brečí, co jste jim udělaly ? "
"Ale to nic, to kvůli nám ... "
"Vždyť sou to chlapy, to brečí jako kvůli vám..."
"Hm jo, prej že sme mrdatelný a ted jdeme domů s váma.. "

*Smích*

YEAH !

2008-03-04T20:12:00.003+01:00

M. to udělala, dostala za 3, tudíž ... no prostě hurá ! Mám ztebe radost M. ! Opravdu radost, ta maturita pujde tak dobře jako ta matematika, tak Good luck !

svazek přátelský aneb za humny je drak

2008-03-02T22:08:00.005+01:00

A řiká si kamarád. A já někdy tak přemejšlim nad tim, k čemu my ty přátele máme. Někdo z nás má takový štěstí, že narazí na lidi, co by pro něho udělali první - poslední. A třeba si toho ani nestačí všimnoutí. Ale k čemu jsou nám přátelé, totiž "přátelé" co s vámi mluví, jen když něco potřebují. Ale jakmile je vám mizerně, máte náladu pod psa, třebaže z úplný hovadiny, nepotřebujete slyšet věty typu "no jo no, takovej je život" nebo "no tak to prostě chodí". Tohle sami moc dobře víte. Ale spíš chcete slyšet, byť jen obyčejnou frázi, že to zase včechno bude dobrý, že se to zase všechno zlepší. Chcete mít aspoň nějakou naději, že všechno neni zase tak ztracený jak si to malujete. Jenomže když někdo přijde a řekne mi, že takovej je život, je mi do breku. Když sem šťastná nikdo mi neřekne, buď ráda, tohle je žiot. A to si tu frázi potom spojíte jen s tim nehezkym. Ale fakt mě mrzí, že když mám takovouhle náladu a přijdu za člověkem kterej si řiká přítel, nedostane se mi pořádné odpovědi, i když vždycky tvrdíval, že za ním můžu přijít kdykoli. A mezi řádky je lehce čitelný "Bože muj, zase ty tvoje nálady, dej mi pokoj, já sem šťastná tak mi to laskavě nekaž" a to fakt mrzí. Pro příště jsem se tedy rozhodla nic neříkat. A to mi bylo vyčteno, proč nic neřeknu a co to má za význam a jak mi má potom pomoc. Jenomže když přesně víte, jaké odpovědi se vám dostane "no tak to prostě chodí" radši mlčíte. Tak si tak řikám, kam se to přátelství podělo .... někdy bych si přála mít i někoho jinýho s kym bych si mohla promluvit. Jedna z mála osob, co mi povětšinou rozumí je A. , jenomže ta má svých starostí taky víc než dost...
Řeknete-li tohle všechno tomu svému příteli dostane se vám odpovědi: "No jo no máš moc vysoký cíle" ....

A taková malá poznámka pro konkrétní osobu: Jestli si tohle přečteš, možná bys mohla vědět že v tom nemá prsty T. ... bylo to fajn, ale stalo se dost věcí, co ani nevíš a co by mu rozhodně na dokonalosti nepřidali. Vlastně ani mě, když se to tak vezme. V nečem byl stejnej jako A., v lecčem horší a přesto byl jinej. A on neni důvodem proč ted chci to co chci. Ujely mi nervy, tak promiň ???

Tonda Obal aneb třídíme odpady

2008-03-02T00:01:00.001+01:00

www.tonda-obal.cz

Nenapadá mne nadpis...tak tedy bez něj

2008-02-29T23:30:00.004+01:00

Škola mě poslední dobou vážně nebaví, ale koho v mém věku baví. Je něco před půlnocí a já už řeším úterý, který jestli zvládnu, budu na sebe ještě pár týdnů náležitě hrdá. Čekájí mne 4 písemky ve 4 hodinách a zkoušení ve dvouhodinovce francouzštiny. Ale k problémům se máme stavit čelem tudíž zejtra ve volný chvíli vypracuju nějakej plán, jak to všechno zvládnout a taky si trochu odpočinout. I. tvrí, že o tohle jim přesně jde. Vysát z nás všechnu energii a donutit nás, abychom i jediný dva volný dny proměnili v dny pracovní a aby nám znechutili následující týdny co možná nejvíce. Je to prý úděl učitelů, hned po tom, že nás mají něco naučit. Ovšem já se rozhodla neponechat nic náhodě. Tedy, ne že bych se do učení neřízeně vrhla, ale nebudu na to (snad) už tolik kašlat. Celá geniálnost tkví v tom, že o hodiny už nebudu spát, vymejšlet básničky, kreslit si, vidět se na cestě domů, představovat si prosluněnou pláž a Mojito, ale budu dávat trochu pozor, tudíž už potom nebude tak těžký se něco naučit, a budu mít víc času. Chtělo by to ještě nějakou větší geniálnost, ale ta přijde až časem. Doufám, že pokud ted nějak účelně zužitkuju čas, později se to vyplatí.
A taky jsem zrovna dokoukala film: "Štěstí na dosah" . Film rozporuplný a možná je to tim pátkem, že jsme už od 56 minuty filmu nedočkavě čekala na ten happy-end...Zklamalo by mě, kdyby to končilo špatně, zkazilo by mi to náladu.
Na zítřek neplánuji nic světoborného, protože se zase ozvalo moje hypochondricky pohnuté zdraví a vzhledem k zánětu v kotníku a rýmě "jak opratě" si z kopýtka moc nevyhodím. Chtěla jsem jít běhat, ale na to si ještě chvíli počkám. Možná se zmůžu alespon na focení ...

no solution

2008-02-27T21:56:00.003+01:00

Znáte dobu květinových dětí ?
Té naší se bude nejspíše říkat doba počítačových dětí..
Zajmalo by mne, co přijde potom ?

Trochu krutě

2008-02-27T17:41:00.003+01:00

T: Tak co, jak se těšíš na francouzštinu ?
R: Dej mi pokoj ...
T: [ž sví mesijé Toma]
R: Toma ? To zjní jak ten kečup...taky tak odpornej ....

Mám ráda plesy

2008-02-27T06:20:00.003+01:00

a na tohle plese bylo fajn, že tam bylo aspon víc nezadanejch lidí. Před třemi týdny, na plese GJJ (Gymplu) bylo, jak řekla jedna "velectěná" osoba 99,999999% zadanejch a 0,000001% jsme tvořili my. Taky tam byl muj oblíbenej pan F. což bylo potěšující. Konečně jsme si pořádně pokecala s M. M. byla vlastně muj doprovod, protože zbytek mého doprovodu se někam zdejchnul ruku v ruce s nějakým gantlemanem.
M. je moje kamarádka už dlouhých, no skoro 13. let aktivním způsobem. Akorát že má těsně před maturitou, takže potkat se s ní je hodně těžká věc. Je to neuvěřitelný, když si vzpomenu, jak jsme si hrávali na zahradě s takovým tím plastovým ovocem nebo zeleninou, s [Bárbí], jejíž povolání vždycky bylo módní návrhářka, když chodila do 5. třídy a neudělala zkoušky na gympl kam se dostala o pár let později, jak končila v devítce, nebo když sme šli společně pro její občanku. A najednou bude maturovat a řeší přihlášku na vysou školu. Letí to, a tak doufám, že za výčtem všech těch věcí si taky budu pamatovat, jak ji vzali na práva ... Tak tedy hodně štěstí M.

Po škole ...

2008-02-22T11:49:00.002+01:00

I: Ale hovno!
R: Už dej sakra pokoj !
I: Ale hovno !
R: Řekneš to ještě jednou a jednu ti cáknu !
I: To teda, tě zbiju, počkej ... !
R: Na co ? Až se to naučíš ?

bye sun

2008-02-21T12:27:00.002+01:00

Domovina s vůní dalekých krajů

2008-02-19T16:58:00.005+01:00

ted toho moc nestíhám, vrhla jsem se tak na 14 dní do učení, nechám se odzkoušet v nejhlavnějších předmětech a pak budu mít zase na pár tejdnů klid, takže dokud nejsem líná, snažim se toho naučit co nejvíc a čas, který mi zbývá nechci jen tak prosedět u počítače.
Počasí se začíná vylepšovat což se určitě tak trochu odráží i na mojí pozitivní náladě.
A ostatně nejen na mojí. Má to i nějaký zajmavý vliv na učitele. Dneska o hodinu zeměpisu mne napadlo, že se o tenhle zážitek musím podělit aneb další z několikadílných seriálů scénáristy a učitele pana Běhounka.
Pan učitel je sotva třicátník a tak to k našemu věku nemá zase tak moc daleko. Rád vypráví vše co se daného učiva týká. A tak dnes pokračoval seriál "jak kdo sedí."
První díl: Japonci a pití čaje
Druhý díl: Indové a hadi
Třetí díl: Islámisté a modlení

Prakticky to znamená, že pan profesor vyleze na katedru a názorně ukazuje, to jak lidé u různých činností po celém světě sedí.

Radši ale mám jeho "feťácká okénka"

Jeden týden + něco k tomu

2008-02-10T12:33:00.000+01:00

Situaci v rodině netřeba rozebírati. Zato ta středeční Praha byla supr, odreagování. Byly jsme se podívat na veletrhu módy, hned bych si tam vybrala pár (dobře - víc než pár) věcí do svojí skříně. jenže nekradu takže mám jen dvě možnosti. Bud začít nebo se učit a zbohatnout ... Což mi připomnělo naši podzimní návštěvu v jedné čističce odpadních vod.

I: Tady to smrdí, holky koukejte se učit ať tady nemusíte nědky prcovat ...
uč: Areálem vás provede pan inženýr XXX...
P: Hm ... ono je to jedno, vysokou má, je zněj inženýr a stejně v tom smradu maká ...

Nevim, kdo z nás měl tak pitomej nápad jet z Prahy až o 2 a půl hodiny později a jít se kouknou na Karlíkův most ... patrně já, ale myšleno to bylo žertem ... Nakonec jsme došli pěšky z Holešovického výstaviště až na Karlův most a odtamtud se kouknout na Staroměstské náměstí a nakonec jsme padly vyčerpáním u Vaška v KFC. Po 3/4 hodině sezení jsme se odebraly směrem na Hlavní nádraží ... Š. celou cestu vyšilovala, že neví, jak se tam jde...tak sjem jí nechala přitom že já taky ne.

Pán1: Slečno upadla vám rukavice ...jo děkuji ...
Pán2: (po 58 minutách) : Slečno upadla vám rukavice ...
(Pán1 smích)
Š: no a kde je ta druhá ... ta ženská mi stojí na rukavici !

Š: Nám to ujede ...já to vim ...
Já: neujede, už dej pokoj prosimtě
Š: a ty víš kde to je ?
Já: nemám tušení ...
Já: (pochvilce) Už odjíždí poslední kovboj ...
Š: tohle nezpívej ! Prosímtě ! panebože ! mlč!
Já: coje ? proč jako ?
Š: nezpívej to, co když to budeme muset zpívat potom ... !

Š: Hele ! On vypadá jak Willy Wonka ! A tamhleten zase vypadá jako Igor ... hele a toho chlapa odněkud znám ...
Já: ježiši ...
Š: to je Troška !!!

Š(do telefonu) : Viděla sem Trošku !
H: trošku čeho ?

Já: koukej na ty kluky ...
Š: coto je za šampony ? A proč se fotí v KFC, ty vypadaj jak ...
Já: buzna-boys ?

Potom jsme využila Š. neznalost cesty na hlavní nádraží a těsně před halou jsme jí donutila zeptat se jedné kolemjdoucí, kudy se tam vlastně jde ... já vím, to se přeci nedělá ale já se pobavila ...

Závěr týdne už tak nějak prosvištěl, v pátek v Budvarce jsme se sešli na kus řeči a včera jsme byla za A. v práci - v DVD pujčovně

Pán: Máte Dejavu ?
A: občas jo ...

at some time vs. at no time

2008-02-04T23:00:00.001+01:00

Někdy to moc nechápu. Někdy nechápu proč se tohle všechno děje. Život je totiž někdy hodně zvláštní. Ještě zvláštnější je jak vás trápí někdo/něco, když víte že si (to) nezaslouží ani jedno z vašich nejmilejších slov ... A někdy odpouštíte i když byste se měli zlobit - nechcete, bojíte se a víte co jiní nikdy nezjistí ...

Chytám míček od Jenn

2008-02-01T16:37:00.000+01:00

Vlastně to neni ani tak dlouho co sem tohle zařízení opustila. A jak už Jenn řekla, nejšťastnější období života a pak už jenom dolů...
Pamatuju si na první den školy, když všechny děti měli ty velké papírové kornouty plné bonbónů a já si ho brát nechtěla. Ta moje budoucí spolužačka co tolik brečela, měla moc krásný černý boty. Nebo taky to, že s příchodem do školy jsem si připadala o tolik starší. Cesta mi obvykle netrvala dýl jak 4 minuty. Šatny jsme, my menší, nahoře u vchodu a šatny starších pro nás byly tabu stejně jako pavilon stupně druhého - něco jako zapovězené území a byl-li nějaký důvod tam jít, bud sme se těšili natu nevšední událost a nebo naopak báli těch větších. Ozdravné pobyty, školní výlety, odměna za to celoroční snažení. S příchodem na druhý stupeň se třídy promíchali, někteří odešli z Céčka, protože to byla sportovní třída, jiní odešli na víceleté gymnásium. Změna třídní učitelky a taky nové zážitky. Pomalu jsme začínali dostávali rozum. Pamatuji si že už někdy od 5 třídy jsme byli, oproti těm dvěma třídám celkem kolektiv... Jeden čas taky bylo něco jako diktátorství, kdy se vždycky děti spojili do skupinky a kdo se nepřidal, měl smůlu. Ale nikdy to nevydrželo a když naši třídu opustil hlavní "vůdce" dokázali jsme spolu vycházet a byl klid. V 6.třídě ozdravák na který se nezapomene...
V osmé třídě jsme, už taky starší začli čas trávit na chodbách, bavili jsme se s lidma o rok staršími a taky na konci roku když odcházeli, byla spousta slziček. Protože s nima jsme se opravdu nenudili, hlavně na konci roku ...
V deváté třídě - poslední rok, snaha dostat se na školu, ale taky možná nejlepší rok. Stalo se spousta věcí, včetně nejvyjímečnejšího týdne na konci roku. Ozdravný pobyt skoro bez pravidel. Bydleli jsme v kepmu a málokterá chatka zůstávala noc co noc obydlena stejnými obyvateli. Jak přišel konec roku, nebylo moc lidí tak smutní, jak jsme si vždycky představovala. Spíš sem měla pocit, že ty lidi v podstatě nikam neodchází a že to nejsou poslední dny které spolu trávíme. Přišli prázdniny, nejlepší jaké jsme zažila. Výlety, srazy, cajdání jen tak po venku bez potřeb provádět něco zakázanýho. Tohle je to, proč sem si svojí třídy asi dokázala vážit. Když jsme někam šli, třeba i jen tak, nikdy jsme neměli potřebu se opít, nebo nějakými jinými způsoby "se hodit do pohody" jak se to ted říká. A pokaždé jsme si to užili i tak. Na roky na základní škole budu vzpomínat ráda. Všechny ty špatný zážitky stejně už dávno upadly v zapomnění a ted, s odsupem času si těch devíti let opravdu vážím. I díky tomu, že už od šesté třídy, i ted na střední sedím pořád se stejnou osobou, která je pro mě opravdu důležitá. Už proto, že těch děvět let mi dalo tolik dobrých přátel ...

1. února a naděje lepších zítřků

2008-02-01T12:14:00.000+01:00

Já osobně ani tak nejsem proti olympijským hrám v Číně. Ta země porušuje lidská práva, vlastní jaderné zbraně a já nevím co ještě. Ale třeba zrovna ta Olympiáda má pomoct něco z toho změnit. Možná, vlastně určitě, to nebude tak jednoznačný. Jedna část veřejnosti hry odmítá, druhá část zase naopak. Ale myslim, že většina těch lidí neni schopna dívat se na celou tuhle věc i z obrácené strany. Urputně bojují za své přesvědčení aniž by třeba vyslechli i ostatní s jinými názory. Třeba to tak všichni nemají to je možný. Ale problém celé naší společnosti je ten, že si neumíme přiznat, že by mohl mít pravdu třeba i někdo jiný. Stejně tak je to se vzájemnou neúctou lidí k ostatním. Vezměme v příklad volbu prezidenta. Politici, po každé, když končí funkčí období kritizují vše co prezident udělal, ale zapomínají na to, že taky udělal něco dobrýho, udělal něco pro ně samotné a taky zapomínají na to, že to byli právě oni, kdo ho zvolily. Nedávno jsem dočetla knihu o T.G. Masarykovi. Jakkoli se to může znát divný, ráda bych slyšela jeho názor na to co se u nás vlastně děje...

1.

2008-01-27T11:34:00.000+01:00

Vždycky jsme s někým, když nejsem sám ...

pěnim

2008-01-25T23:53:00.000+01:00

Grrr ! ... víte, ten pesimistický náhled na svět se mě drží už nějakej ten pátek. Jenže se nedostanu přes svoje vlastní já. Nicméně několik lidí poslední dobou začíná větu slovy "tyhlety tvoje nálady..." - nemám nálady. Mám náladu pořád stejně pod psa (respektive pod jezevčíka...kdo si to neumí představit tak je to asi tak nízko, jako má Albert ceny...), jen to nedávám pořád najevo. A ted tu sedím, žasnu nad hereckými výkony Toma Hankse a cpu se čokoládou. Ono mi totiž už ani nic jinýho nezbyde. Je únavný v sobě probouzet tu zelenou rostlinku, život samotnej, když už chudinka mele z posledního a tiše vykřikuje: "Prosimtě dej mi pokoj, já už nemůžu. Nechej mě, ty podivná osobo, tady v klidu usnout. " Přechází mě veškerá chuť cokoli dělat, nic v tuhle chvíli nemá smysl a na ničem mi nezáleží. A ono to v podstatě nemá nějakou velkou příčinu, jen se toho poskládalo hodně dohromady a ta za***** složka, kterou sem ukryla do nejtajnějšího koutu svojeho počítače tak dokonale, že sem na ní uplně zapomněla, a netrklo mě, co je jejím obsahem ani když jsem jí otvírala ... V dnešní moderní době na to máme v počítači složky, dřív to byli krabice se "vzpomínkovými" předměty (které já vlastně ani nemám) ... přirovnala bych to k spontánnímu zásahu pěstičkou do obličeje, nečekané studené sprše v době nejhlubšího spánku, strčení vidličky do zásuvky, noční cuknutí když usínáte nebo když si Mick Jagger obarví vlasy na růžovo ...

z posledních dní

2008-01-24T11:19:00.000+01:00

Jsem nemocná, což neni nijak zajmavé. Skolilo to mě a další fůru jiných lidí. Začínám bejt pekelně líná, ano ještě víc než kdy předtím (jak vidíte, opravdu je to možné). Sem se asi narodila na špatnou planetu...no nevim. Příští týden mě čeká ples, nemám korálky. To je další npodstatná informace. Ale co je nadmíru potěšující, je to počasí. Konečně sluníčko, žádná mlha nic. Sice zima, ale pěkně nám to šajní.

náhoda č. 3

2008-01-20T01:48:00.000+01:00

Nešlo si nevšimnout, že já na náhody věřím..teda vlastně ve skutečnosti věřím na osud ale řikám, že věřím na náhody...a taky si nešlo nevšimnout že někdy melu pátý přes devátý. To ovšem ted není moc podstatné... jsem u vytřžení ... všechno jsem si to napsala a je o tak ... jde totiž o 22. den v měsíci ...

22.5. věc, na kterou se nezapomíná ... jedna z mnoha prvních životních zkušeností pro celý život
22.8. tenhle den zavinil to že poslední půlrok mého života vypadal tak jak vypadal - nejzajmavější
22.9 další hodně velká zkušenost potřebná do dalšího života
22.10. nejhorší den na kterej mám živý vzpomínky ještě ted po 1/4 roku, poznala jsem I. Díky němu jsem pochopila pár věcí, pochopila pár dalších souvislostí, vlastně i díky němu Silvestr vypadal tak jak vypadal a vůbec... nikdy sem neslyšela hymnu USA na živo :D

+ Bonus ... nejvýznamnější část mého příbuzenstvá - Pupi** slaví 22.8. narozeniny...

Viva la tventytů

nepodceňujte náhody ...

2008-01-16T14:52:00.000+01:00

Koukáte se na americké filmy? Určitě ano. Tak se tedy vžijme do děje:
Po ulici jde dívka. Úplně obyčejná, ničím vyjímečná. Užívá si pocit, že má na sobě nový, podle jejího mínění uplně dokonalý botky a přemýšlí nad vším a ničím. O několik minut později tato dívka spěchá po mokré ulici, v jedné ruce 2 desky a ještě nějaké papíry navíc, v druhé ruce kafe v takovém tom americkém kelímku, přes rameno kabelku a ještě jí zvoní mobil. A jak ta dívka pospíchá poté ulici, všimne si před sebou dvou osob. Když se přiblíží, pozná v jedné té osobě kluka, kterého sice nezná osobně ale moc dobře si na něj pamatuje z Toho dne ... v chvíli kdy ho identifikuje vyhrkne lehce ironicky a překvapeně "ježiši"... Scénáristé filmu s takovou to scénou by pokračovali takto:
...Poté dívka rychle popoběhla za roh ulice(který tam chytře narafičili scénáristé) a dál pokračovala svou cestou. O pár dní později potkala toho kluka znova - tentokrát v kavárně, kam se zaběhla schovat před deštěm. Jediné volné místo bylo u jeho stolu... a tak dále ... jenže tady nejsme v Hollywoodu a ani není nejmenšího důvodu protínat osud té dívky s někým takovým... a proto tento příběh pokračoval takto:
V tu chvíli by se té dívce hodil nějaký roh ulice a nebo alespoň nějaké velké auto(bohužel nemáme zde žádného scénáristu), které by obešla a vyhla se tak blížícímu se neštěstí... Těsně se s dotyčním míjí a v hlavě už jí probíhá, že to tak strašný zase nebylo. Když v tom za sebou slyší "Slečno, nejste vy ta .... "

Osude, tys (mi) to zase zeslonil...

Víte, chtěla bych se zeptat ...

2008-01-07T21:33:00.000+01:00

Jste šťastní ?

na čtyři akordy až na konec světa

2008-01-07T21:18:00.000+01:00

As: měj se hezky
Ac: Ty ještě lépe

A to řikáš zrovna ty ?

Zásady 1, 3, 4 ...

Hvězdy jsou mi nakloněny

2008-01-06T22:07:00.000+01:00

Podle horoskopu na rok 2008 zažiju něco jako znovunakopnutí do života. tak to by mě zajímalo, co jsem dělala do teď. I když žití bych to nenazývala.

"Venuše z rychlonohého Střelce odstartuje dění v roce 2008 k těm veskrze razantním počinům. Tady si držte klobouk a dýchejte zhluboka. A že to bude teda pořádně akční tobogan!"
Tak to jsem zvědavá na tu akci, přivítám s otevřenou náručí jakýkoli počin, rozdílný od stereotypu.

Je šance na kvalitní změnu. Po třech hubených letech, zejména houpačkovém roku 2007, se hnete dopředu!
Nad touhle větou doslova jásám. nevím sice, jestli poslední tři roky byly tak hubený, spíš asi ne, ale rok 2007 připomínal něco co se nejenom vzdáleně podobalo kolotočevé atrakci (houpačka je totiž až moc slabé slovo)

Svízelnější bude duben, květen a pak závěr roku. Tady můžete sice nabrat mohutný vítr do plachet, ale rovněž nasekat synchronně spoustu chyb díky naivitě a zbrklosti.
Bůh mě opatruj před mojí zbrklostí a naivitou.

Vaše nervy se stabilizují a zavládne ve všem racionalita, opatrnost a zdravý rozum.
No už bylo na čase myslím. Protože tohle mi poledních pár let chybělo.

Tak to vidíte. Jsem jen zvědavá, jak to celý dopadne. Ale je pravda, že na tenhle rok jsem se těšila víc, než jakej koliv předchozí. neni totiž předemnou žádná konkrétní událost, které bych se měla obávat. Jako třeba odchod na střední školu. A až něco takovýhleho přijde, určitě to stejně tak rychle zase odejde. Doufám. takže horoskopů zdar :)

Hepy ňů jír a tak dále

2008-01-03T08:36:00.000+01:00

Musím podotknout, že Silvestr s opravdu povedl. Nerada bych na něj zapomněla. Jen mě štve chování některých lidí. Ano chápu, že ta moje věta o lhaní, v silvestrovskou noc, nebyla zrovna ... jak to jen říct...zrovna moc fér. Ale to je asi tak všechno. Jsem ochotna připustit svou chybu, když mě na ni někdo pozorní. Jinak to byl moc hezký, nejlepší Silvestr jenž sem zažila (a to že Ludolfovo číslo v tabulkách končí 8 neznamená, že dál už neni nic, vy GJJ ! ) I. my řekl, že prej když pro mě nejsou dost dobrý, nemůžu nic čekat. Že je to mrzí. Ale to přeci vůbec neni pravda. Mrzí to i mě. A ted nás to všechny dokola bude štvát a nikdy se to nevyřeší. Ale dost už o tomhle tématu. Venku je pořád čím dál tím větší zima se mi zdá. Což mi nijak nebrání popřát Vám všem, vše nejlepší do nového roku, hodně štěstí a splněných přání.
A jestli si budu dávat nějaká předcevzetí? Zatím nic konkrétního, možná mě během něco ledna napadne . Tak Hepy ňů jír :)

(ne)šťastná náhoda

2007-12-29T22:22:00.000+01:00

A možná to dělají ty svátky, kde je povětšinou všude zavřeno. Ale v našem oblíbeném podniku měli, a to poprvé za dobu co tam chodím, už v půl páté narváno k prasknutí. Jedna moje, občas trochu paranoidní, známá by řekla, že je to znamení a na to kafe je lepší dnes nechodit. No ale rozumně, přeci mě jedna plná kavárna neodradí, když už se v takové zimě trmácím až dolů do města. Náš plán se tedy odklonil do kavárny č. 2. Těsně před odchodem, (ne)šťastná náhoda číslo 2. (ano stejné číslo jako kavárna). Setkání dosti (ne)milé. Nevadí, budu tedy dělat, jako kdyby si naproti mě, mému pohledu nesedl ten...ano Ten ... "Děvčata, protože jsme oba slušně vychovaní, musíme Vás požádat, aby ste si přisedly." "ne I. my už odcházíme..." "Tak se ještě chvíli zdržíte" Ano vím, že jsme se chvílema tvářila jako bubák... Já prostě nevím co si mám nebo bych si měla myslet... Nemluvila jsem, protože to dost dobře nešlo... Stěžovala jsme si, že ztrácim kamaráda...ale když jsem ho potkala, pocity se dost různily.... Jedno mé já by brečelo, nevěda proč. Druhé já by rozdávalo úsměv na všechny strany a vytvořilo dokonalou atmosféru večera. Mé třetí já, by lhostejně a nad věcí odpovídalo na všechny otázky a občas prohodilo i větu navíc. Poslední, mé v tu chvíli čtvrté já by sebralo všechnu svou sílu pravé ruky a vrazilo mu přesně mezi ty krásný očička. Problém byl v tom, že v té kavárně sedělo jen jedno, to mé opravdové já a někde tam uvnitř se snažilo všechny tyhle pocity přemoci. Je to trochu složitý a zamotaný.

A ty jdeš do školy kdy ? Ve středu. Proč až ve středu. Protože sem přece středo-školák. Smích.
A jak se to vyslovuje ? Áj dů bek jor pardn . Aj dů? dů ? Dů čivavy dů, do vodafonů ... Smích.

A víte co, možná to nebylo zase tak zlý. Ted toho lituju. Ale taky lituju těch jízlivejch poznámek na mou osobu, které už dávno nejsou myšleny s nadhledem a legrací. Vážně mě to mrzí, nevim co sem udělala, nevim co se stalo a ani nevim jestli to je vůbec má chyba. Asi jsem se tak moc snažila, že sem to nakonec opravdu zkazila já....

Večer jsme byla ještě v kině. Na Václavovi. Krásnej film, mě osobně se líbil. Honzo, prosímtě, nehraj na tu flétnu, jsme v kině ! Smích

Zásady číslo: 3, 9, 12 ...

Příslib něčeho nového ? Maybe ...

2007-12-25T02:01:00.000+01:00

Já se tak těším na Nový rok... Pamatuju si, jak jsme se těšila i na tenhle, který už je pomalu ale jistě u svého konce. Nemůžu tvrdit, že to byl rok špatný. To ne. Vlastně ani nevím, jestli byl spíš lepší nebo horší, možná to tak ani nejde brát. Byl prostě takový jaký byl, díky Bohu za něj...Ostatně o tom napíšu ještě malou rekapitulaci později. Ale teď po Vánocích, už se těšim na toho Silvestra, na ten - a nejen - pomyslný přelom, kdy se začíná zase tak trochu z patra a "od znova". Je to takovej příslib, že se vyřeší všechny ty nedořešený věci, že zažiju zase něco novýho. Možná svý udělal i ten kostel a projev našeho pana faráře. Nejsem věřící, ale k takovýmhle věcem mám respekt....

Někdy se lidé snaží tak moc podobat svým ideálům, že zapomínají na to jací ve skutečnosti jsou ...

Šťastné a veselé

2007-12-24T11:21:00.000+01:00

nejtajnější přání

2007-12-24T00:11:00.000+01:00

To, že bych si letos nic nepřála není zase až tak pravda. Ale vím, že to co chci mít nemůžu, proto je to možná i tak krásný ...

Setkání

2007-12-22T22:09:00.000+01:00

Spoustou podivných náhod se zase jednou stalo něco nečekanýho. Člověka, kterýho jsme viděla dvakrát v životě a to s nim ještě skoro nemluvila, jsme včera souhrou náhod oslovila na ulici. A docela, k mému překvapení, jsme si dobře popovídali. Nikdy mě nenapadlo, že ho ještě někdy potkám. Naposledy, když jsme ho viděla, strčil mi do kapes kalhot flašky od piva a nepodíval se jestli tam jsou opravdu prázdné. Nebyli. A uplně naposledy jsme ho viděla, když po mém konstatování: "I. seš zvíře" mě a T. (který se ostatně smál tak, že nebyl schopen ničeho) zabouchl dveře před nosem ( u T. v bytě) ... někteří lidé vás dokážou okamžitě imponovat, už třeba jenom pohledem na život. Takovým jaký měl on.

Řekněte "Banán"...

2007-12-19T14:55:00.000+01:00

Návod na život prosím !

2007-12-17T18:57:00.001+01:00

Honí se mi hlavou nekonečně mnoho otázek. Spolu s tím si pořád dokola opakuju ten citát: " Život není složitej, jen lidé ho dělají tak složitým." Ale vždyť já to přece vím. Já bych to strašně ráda brala všechno tak jednoduše, ale ke svý smůle jsme se narodila na planetu, do života, který mi řídí z 95% pouze ti lidé. Tak ono je to pak těžký, jo leda, že bych šla žít někam do Džungle ...
Když jsme poté narazila na otázku upřímnosti, doplachtil ke mě, po vlnách internetu citát: "Připrav se na to, že jediný kdo k Tobě bude v životě upřímný, je Tvůj nepřítel. Všichni ostatní jsou zajatí ve spleti povinností a citů. "

Já si ani tak nepřeju, aby to bylo všechno jednoduchý ... já chci jen kapku upřímnosti prosím ...

jednou bych taky chtěla, s lidma co zato stojí, vyběhnout na nějakou z pražských ulic s takovýmhle nápisem ...

just for one day I wish I could disappear

2007-12-16T13:27:00.000+01:00

Tvrdit, že je všechno OK se mi nechce protože není. Ale jedna zkušenost z posledních dní mi pomohla uvědomit si, že naše problémy jsou někdy až příliš banální. Viděla jsem jednoho člověka. Chudák seděl, celej se klepal a nebyl schopnej podržet ani sklenici vody. Byl to starší pána a jeho žena ho obletova, smála se na něho. Přitom to takováhle paní musí mít těžší než dalších deset lidí kolem, stejně se smála a zůstavala šťastná. Lidi si prostě neumí vážit toho co mají. A já také ne.

Dneska u nás byla babička, je to úžasná paní. Před pár dny si zlomila žebro a místo aby si stěžovala že jí něco bolí s úsměvem podotýká, že si na starý kolena musí zkusit to, na co v mládí neměla čas. Vidím to sama na sobě, věčně mi něco vadí, pořád bych něco měnila a když to nemůžu změnit, stěžuju si...a stydim se za to, protože vim, že žádný velký problém nemám a když se něco stane, můžu za to většinou já sama.

Pruhy duhy

2007-12-10T21:56:00.000+01:00

Přebarvit Zebře pruhy ? Proč ? Protože chci aby měla barvy duhy ....

svět na ruby obrácen

2007-12-10T21:52:00.001+01:00

Proč se mi snaží pomáhat lidé, kteří by neměli a vlastně k tomu ani nemají sebemenší důvod, a ti od kterých bych potřebovala pár hezkejch slov jsou k nenalezení. Pokud si ale dobře pamatuju, takhle to nebývalo.
"Nic není jako dřív,nic není,jak bejvávalo....Bohužel,Bohudík...."

Díky, díky a čau

2007-12-08T16:56:00.000+01:00

Mým původním záměrem bylo napsat něco víceméně srozumitelného. Ale momentálně jsem pod vlivem silně návykové látky /čokoláda/, že mi to přijde jako nadlidský úkol /tak dobře přeháním, nadlidská pro mě/. Moje přesunutí bude už asi definitivní. Já nevím. Ale ano, pokládejme ho za definitivní. Tak tedy díky blogu.cz, že si mě dlouhých ...ehm ...dva roky ? ... dovolil napsat i pár článků /protože ted sem přišla na to, že když pak něco hledáte rok nazpátek, může vám být blog zachráncem/, díky všem čtenářům, kteří si, díky tobě, četli mé nesmyslné výplody. I když na jiné adrese a často pod vlivem návykových látek /ne jenom čokoláda, třeba i med/ jsem měla možnost napsat celou tunu písmenek... Díky a sbohem

Zrdcadlo, zrdcadlo řekni mi....

2007-12-04T19:36:00.000+01:00

Občas vedu sama se sebou zdlouhavý úvahy o různejch, třeba i nepodstatnejch věcech. Někdy si připadám ve všem tak podivně "jiná" ... A pak se dostaví slečna nostalgie, který jsem se v podstatě ani neprosila o příchod, ale než s tim stačím něco dělat, koupu se ve špatný náladě. Nerada dávám všem najevo, že mám blbou náladu, nemám ráda ty zbytečný otázky typu "co se ti stalo?". Však ono všechno přejde. Já vím. Myslím, že jsem na dobrý cestě k tomu, abych se z tohodle podivně šedýho období brzo vyhrabala... třeba pátek, den co se po dlouhý době vůbec nezkazil, alespoň mám takovej pocit ... bude to dobrý, já vim, bude do bezva :)