pěnim

Grrr ! ... víte, ten pesimistický náhled na svět se mě drží už nějakej ten pátek. Jenže se nedostanu přes svoje vlastní já. Nicméně několik lidí poslední dobou začíná větu slovy "tyhlety tvoje nálady..." - nemám nálady. Mám náladu pořád stejně pod psa (respektive pod jezevčíka...kdo si to neumí představit tak je to asi tak nízko, jako má Albert ceny...), jen to nedávám pořád najevo. A ted tu sedím, žasnu nad hereckými výkony Toma Hankse a cpu se čokoládou. Ono mi totiž už ani nic jinýho nezbyde. Je únavný v sobě probouzet tu zelenou rostlinku, život samotnej, když už chudinka mele z posledního a tiše vykřikuje: "Prosimtě dej mi pokoj, já už nemůžu. Nechej mě, ty podivná osobo, tady v klidu usnout. " Přechází mě veškerá chuť cokoli dělat, nic v tuhle chvíli nemá smysl a na ničem mi nezáleží. A ono to v podstatě nemá nějakou velkou příčinu, jen se toho poskládalo hodně dohromady a ta za***** složka, kterou sem ukryla do nejtajnějšího koutu svojeho počítače tak dokonale, že sem na ní uplně zapomněla, a netrklo mě, co je jejím obsahem ani když jsem jí otvírala ... V dnešní moderní době na to máme v počítači složky, dřív to byli krabice se "vzpomínkovými" předměty (které já vlastně ani nemám) ... přirovnala bych to k spontánnímu zásahu pěstičkou do obličeje, nečekané studené sprše v době nejhlubšího spánku, strčení vidličky do zásuvky, noční cuknutí když usínáte nebo když si Mick Jagger obarví vlasy na růžovo ...