A venku sněží a sneží a sněží ...

Mám chuť napsat zase jeden rádoby zdrcující článek, ale nějak nemám slov. Kolem se poslední dobou dějou moc divný věci. 22tý, krizový den každého měsíce opět nezklamal ale co, aspoň byla sranda.
Byla jsem včera s A. na kulečníku. V pátek jsme taky byly na kulečníku a ve čtvrtek překvapivě ne. Já s A. ted trávim většinu času, což si musim jedině pochválit, protože je to opravdu sranda. Taky jsme byly v sobotu v Praze na výstavě 1DEN v ČR.
Přišlo jaro, akorát někde zapomnělo kufry s hezčim počasím. Vždyť už je půl roku zima. Nesnášim zimu.
Asi seberu veškerou svojí odvahu a pujdu si zabruslit na Ostrov. Doufám, že někde neumrznu :D
A zejtra zase do školy. A ted 27 dní v kuse, bez nějakýho volna navíc, krom víkendů. Krutá realita. Ale už se nám to krátí. P. vyslovila naději, že prázdniny budou fajn. V zápětí však začla opakovat, že je to vlastně jen 8 týdnů. JEN 8 týdnů. 8x7, prostě jen 56 dní jako kompenzace za těch 10 měsíců jí příde nedostačující. Od ted tomu řiká Malé prázdniny.

A: "Já sem blázen..."
R:"Jo na stupnici od 1 do 10, 15 pro tebe jako největšího blázna ... "

P:"A co je to jako ta parta Didlinek...?"
R:"parta dilinek, co jinýho ... "

A: "Víš co, to je tak důmyslný. Protože on je takovej ...jak to jen říct...niterní ....
R: "Prosím?"
A: "Prostě taková kunda... "

A: "A to tam jako budete šuk ... šupat?"

H: "Jak dělá Zebra ?"
R:"No přece Zíb Zíb..."
H:"A jak dělá Jirka?"
R:"Já se vám na ty pomeranče můžu vysrat!"