A hned po ránu jsem se pořádně zasmála. Zdál se mi totiž docela zvláštní sen a když jsem si ho tak zpětně promítala, musela sem se smát. Navíc jsem přežila školu bez větší újmy na zdraví i přes zkoušení z ekonomie. Troufám si říct, že tohle je jeden z nejsvětlejších dní poslední doby. Odpoledne s Š. na kafi, shodly jsme se, že některé lidi nemůžeme opravdu vystát. Třeba L. ta mě dneska tam vytáčela, ta její neschopnost cokoli zařídit sama a věčný stěžování, že si přijde nesamostatná. Ale že by pro to něco udělala ?
"Tak my už půjdeme, ahoj"
"Nechoď nikam, prosím"
"Ale jo jdu, už musím, měj se"
"Proč tu nechceš bejt se mnou"
"Protože tě nesnášim"
I. o mě řiká, že sem někdy moc upřímná, ale co si budeme nalhávat, zase tak moc ne, jen někdy sem líná vymejšlet a řikat, co neni pravda, nepomůžu ani sobě ani jinýmu. Ale hlavně sem líná vymejšet si. Smích.
"Cože, proč brečí, co jste jim udělaly ? "
"Ale to nic, to kvůli nám ... "
"Vždyť sou to chlapy, to brečí jako kvůli vám..."
"Hm jo, prej že sme mrdatelný a ted jdeme domů s váma.. "
2 komentáře:
To víš, pravdu chce slyšet každej, ale málo kdo ji skousne...
:) vida, i hezké dny se objeví.. :) to je to hlavní.. :)
A s tou pravdou souhlasíms jeanuskou.. :)
Okomentovat