A možná to dělají ty svátky, kde je povětšinou všude zavřeno. Ale v našem oblíbeném podniku měli, a to poprvé za dobu co tam chodím, už v půl páté narváno k prasknutí. Jedna moje, občas trochu paranoidní, známá by řekla, že je to znamení a na to kafe je lepší dnes nechodit. No ale rozumně, přeci mě jedna plná kavárna neodradí, když už se v takové zimě trmácím až dolů do města. Náš plán se tedy odklonil do kavárny č. 2. Těsně před odchodem, (ne)šťastná náhoda číslo 2. (ano stejné číslo jako kavárna). Setkání dosti (ne)milé. Nevadí, budu tedy dělat, jako kdyby si naproti mě, mému pohledu nesedl ten...ano Ten ... "Děvčata, protože jsme oba slušně vychovaní, musíme Vás požádat, aby ste si přisedly." "ne I. my už odcházíme..." "Tak se ještě chvíli zdržíte" Ano vím, že jsme se chvílema tvářila jako bubák... Já prostě nevím co si mám nebo bych si měla myslet... Nemluvila jsem, protože to dost dobře nešlo... Stěžovala jsme si, že ztrácim kamaráda...ale když jsem ho potkala, pocity se dost různily.... Jedno mé já by brečelo, nevěda proč. Druhé já by rozdávalo úsměv na všechny strany a vytvořilo dokonalou atmosféru večera. Mé třetí já, by lhostejně a nad věcí odpovídalo na všechny otázky a občas prohodilo i větu navíc. Poslední, mé v tu chvíli čtvrté já by sebralo všechnu svou sílu pravé ruky a vrazilo mu přesně mezi ty krásný očička. Problém byl v tom, že v té kavárně sedělo jen jedno, to mé opravdové já a někde tam uvnitř se snažilo všechny tyhle pocity přemoci. Je to trochu složitý a zamotaný.
A ty jdeš do školy kdy ? Ve středu. Proč až ve středu. Protože sem přece středo-školák. Smích. 
A jak se to vyslovuje ? Áj dů bek jor pardn . Aj dů? dů ? Dů čivavy dů, do vodafonů ... Smích.
A víte co, možná to nebylo zase tak zlý. Ted toho lituju. Ale taky lituju těch jízlivejch poznámek na mou osobu, které už dávno nejsou myšleny s nadhledem a legrací
. Vážně mě to mrzí, nevim co sem udělala, nevim co se stalo a ani nevim jestli to je vůbec má chyba. Asi jsem se tak moc snažila, že sem to nakonec opravdu zkazila já.... 
Večer jsme byla ještě v kině. Na Václavovi. Krásnej film, mě osobně se líbil. Honzo, prosímtě, nehraj na tu flétnu, jsme v kině ! Smích
sobota 29. prosince 2007
(ne)šťastná náhoda
Zásady číslo: 3, 9, 12 ...
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
5 komentářů:
Člověk si prostě ani na flétnu nemůže zafoukat, viď :D Ikdyž na ní neumí. Ale jo, bylo to moc hezký ;) Děkuju za to :)
znám, co je ztrácet kamaráda.. =/
andie: upřímě mě to mrzí ... protože je to fakt... divnej, zvláštní a nedobrej pocit ...
bober: to já děkuju :P
Ty jdeš do školy už ve středu? A jaktože my jdeme ve čtvrtek..? Nebo mě zas někdo úmyslně zmejlil..? No...
Na Václava taky chceme jít, všichni rozhlašujou, že je to dobrej film, tak se docela těšim :)
osoba: ne ne, já jdu až v pondělí, 7.1. :D tohle byl jenom vtip...myšleno že jiný den by se tam ani chodit nemělo, než ve středu ...
Okomentovat