nepodceňujte náhody ...

Koukáte se na americké filmy? Určitě ano. Tak se tedy vžijme do děje:
Po ulici jde dívka. Úplně obyčejná, ničím vyjímečná. Užívá si pocit, že má na sobě nový, podle jejího mínění uplně dokonalý botky a přemýšlí nad vším a ničím. O několik minut později tato dívka spěchá po mokré ulici, v jedné ruce 2 desky a ještě nějaké papíry navíc, v druhé ruce kafe v takovém tom americkém kelímku, přes rameno kabelku a ještě jí zvoní mobil. A jak ta dívka pospíchá poté ulici, všimne si před sebou dvou osob. Když se přiblíží, pozná v jedné té osobě kluka, kterého sice nezná osobně ale moc dobře si na něj pamatuje z Toho dne ... v chvíli kdy ho identifikuje vyhrkne lehce ironicky a překvapeně "ježiši"... Scénáristé filmu s takovou to scénou by pokračovali takto:
...Poté dívka rychle popoběhla za roh ulice(který tam chytře narafičili scénáristé) a dál pokračovala svou cestou. O pár dní později potkala toho kluka znova - tentokrát v kavárně, kam se zaběhla schovat před deštěm. Jediné volné místo bylo u jeho stolu... a tak dále ... jenže tady nejsme v Hollywoodu a ani není nejmenšího důvodu protínat osud té dívky s někým takovým... a proto tento příběh pokračoval takto:
V tu chvíli by se té dívce hodil nějaký roh ulice a nebo alespoň nějaké velké auto(bohužel nemáme zde žádného scénáristu), které by obešla a vyhla se tak blížícímu se neštěstí... Těsně se s dotyčním míjí a v hlavě už jí probíhá, že to tak strašný zase nebylo. Když v tom za sebou slyší "Slečno, nejste vy ta .... "

Osude, tys (mi) to zase zeslonil...